REPORTY
3. SEZÓNA, 8. KOLO 1.UVL
čtvrtek 12.11.2026, 18:00, Hrabákova
ALTE BANDE - SOKOL VYSOČANY 6:1 (2:1)
Sestava: 1 Hony - ˇ5 Čmolda, 11 Libor, 18 Perglik, 6 Petr, 9 Roman, 10 Honza, 19 Samler
Branky: 3.´ 1:0 9 Roman, 14.´ 2:0 6 Petr, 20.´ 2:1, 38.´ 3:1 9 Roman, 42.´´ 4:1 19 Samler, 46.´ 5:1 5 Čmolda, 49.´ 6:1 11 Libor
Na zápas ultraveteránské ligy se nás v Alte Bande tentokrát sešlo osm. Dva lidi na střídání, to je u nás v téhle sezoně skoro luxus. Na Vysočany jsme si věřili a hned ve 3. minutě jsme šli do vedení. První roh rozehrál, tuším, Honza na Supa a z naší první střely bylo 1:0. Hru jsme měli v rukou, ale v zakončení jsme se chvílemi předháněli, kdo zahodí větší šanci. Skoro každý měl v tomto směru čím přispět.
Ve 14. minutě se prosadil náš neúnavný motor Péťa Voplajda a zvýšil na 2:0. O šest minut později ale Líba lacino ztratil míč a Vysočany snížily. Hony byl od začátku hodně hlasitý a po inkasovaném gólu ještě přidal. Mně už ale těch nadávek přišlo trochu moc.
O poločase jsme si řekli, že na ně máme a že nám střídání pomůže udržet tempo. Chtělo to trochu víc zodpovědnosti dozadu a hlavně začít proměňovat šance. Ve 38. minutě se podruhé trefil Sup (opět po rohu) a pak už nám to tam padalo. Ve 42. minutě dal SvatoPetr na 4:1, ve 46. přidal pátý gól Čmolda a ve 49. uzavřel skóre Libor hlavou.
Zasloužených 6:1, všichni zdraví (kromě předsedy) a těšíme se na poslední kolo za dva týdny.
#8
3. SEZÓNA, 7. KOLO 1.UVL
čtvrtek 05.11.2026, 18:30, Mikulova
ALTE BANDE - TUČŇÁCI 6:1 (3:0)
Sestava: 1 Hony - 13 Sváťa, ˇ5 Čmolda, 11 Libor, 19 Perglik, 6 Petr, 9 Roman, 10 Honza
Branky: 16.´ 1:0 10 Honza, 21.´ 2:0 9 Roman, 24.´ 3:0 10 Honza, 43.´ 3:1, 50.´ 4:1 9 Roman, 57.´ 5:1 5 Čmolda, 60.´ 6:1 19 Perglik
Dvoutýdenní přestávka nám přišla vhod a scházíme se v plném počtu. Jen kapitán přehnal předzápasovou fyzickou přípravu v posilovně s nastavením přiměřenosti zátěže a otok jednoho kolena mu nedovolil do zápasu nastoupit v dresu s kapitánskou páskou, ale jen v civilu u lajny. Že se i jen ono přihlížení stalo nikoli nepatrným výkonem zapříčinily listopadové, takřka mrazivé teploty. Po posledním měření sil v předposledním jarním kole (8:2) jsme šli do zápasu s neskrývanou chutí a elánem. Od prvních minut jsme drželi otěže zápasu pevně ve svých rukách a jedinou neznámou tak byla naše schopnost proměňovat šance. Čtvrthodinu jsme nemohli najít klíč k otevření cesty míče do sítě. Nutno poznamenat, že v prvním dějství jsme krom tří gólů navíc celkem přetkrát trefili brankovou konstrukci.
Do zápasu jsme vletěli jak velká voda a sprškou střel zasypali branku zelených jak u Verdunu. Asi polovinu první půle jsme se v koncovce trochu trápili, ale rozhodně neuvadali na mysli. Několik tyčí a zákroků gólmana nám sice stály v cestě k otevření skóre, ale přesto jsme trpelivě bušili do soupeřovy obrany dál. Větším soupeřem než protivníkova obrana nám byl spíš hodně rychlý (mokrý) povrch hrací plochy, který vyloudil nejednu technickou chybu. V 16.minutě Honza s klidem a přehledem uklidil míč po zemi za háčky a odčaroval kouzlo zakleté hostující svatyně - 1:0. Ani ne za pět minut Roman zvýšil na 2:0 a když za další tři minuty opět Honza cizelérským buzarem jedna tyč - druhá tyč - a zpátky za první tyč nasměroval míč do sítě, stanovil tím skóre první půle na 3:0.
Po přestávce jsme trochu ztratili tempo a výsledkem byl poměrně laciný gól v naší síti. Na první pohled už skoro zažehnaný útok soupeře 3:3, kdy míč skončil u rohového praporku, jsme sérií nedorazů nechali těžiště hry vrátit před naše vápno a Milánkova střela po zemi si našla cestu až do branky - 3:1. Čas plynul sychravým mlžným oparem a náhle se nejednou v permanenci ocital Hony, který se měl co ohánět po některých ledabylejších obranných nedorazech červených. Nakonec jsme to ale byli zase my, kdo přidal pár přesných tref a skóre zápasu poslal do klidnějších sfér. Nejprve se podruhé v zápase trefil v 50. minutě Roman, tři minuty před koncem si pak Čmolda na ose hřiště na vápně nejprve pěkně připravil míč a poté ho s přehledem uklidil k levé tyči - 5:1. V poslední minutě jsme využili rohový kop poměrně neortodoxním způsobem, kdy si Honzův polovyskoký nástřel před branku našel Perglik a pohotovým nastavením hrudi přesměroval míč do sítě - 6:1.
Zápas jsme dovedli do poměrně jednoznačného vítezství, ačkoli se v jeho průběhu našlo pár pasáží, kdy jsme jeho režií úplně nevládli. Celkově vzato jsme ale zvítězili zcela zaslouženě a kdybychom v první půli proměnili víc příležitostí, zbytek zápasu bychom asi odehráli ve větším klidu.
#10
3. SEZÓNA, 6. KOLO 1.UVL
čtvrtek 22.10.2026, 18:00, Hrabákova
ALTE BANDE - SC XAVEROV 0:6 kont.
Sestava: -
Branky: -
V zápase šestého kola jsme si vybrali už trochu tradiční jeden každosezónní výpadek v docházce, kdy se sešlo vícero druhů absencí, od zdravotních až po pracovní, což je vzhledem k obecně menšímu početnímu obsazení soupisky problém vždy. Následuje dvoutýdenní pauza se státním svátkem uprostřed a pokračujeme ve čtvrtek 5. listopadu na Mikulovce s Tučňáky.
3. SEZÓNA, 5. KOLO 1.UVL
úterý 13.10.2026, 18:00, Hrabákova
ALTE BANDE - ULTRA ORION-NADĚJE 0:4 (0:1)
Sestava: 1 Hony – 8 Mojmír, 9 Roman, 13 Sváťa, 10 Honza, 19 Čmolda, 19 Perglik.
Branky: 6.´ 0:1, 46.´ 0:2, 51.´ 0:3, 60.´ 0:4
Do druhé poloviny třetího ročníku první ligy vstupujeme proti nováčkovi soutěže, který se v postupové sezóně pyšnil s takřka plným bodovým ziskem, s jedinou remízovou ztrátou, a jeho gólman víc jak 160 minut udrženým čistým kontem. My jsme připraveni s plus jedním střídajícím, teda na samé hraně "udržitelnosti". Hosté přijeli snad autobusem, možná dokonce s dvěma pětkami.
Modří se na nás vrhli velmi aktivně od první minuty s velmi vysokým preinkem. Naše možnosti byly odhaleny záhy, když v šesté minutě soupeři uklidili míč do pravého horního rohu Honyho svatyně utěšenou střelou zpoza vápna - 0:1. Tato inkasovaná branka nevypadala jako úplně neřešitelná situace, nicméně byla výsledkem soustavného tlaku na naší obranu. Deficit možnosti většího počtu střídajících se projevoval postupem času stále více, když naši unavení hráči jen přihlíželi velmi pravidelně a poměrně rychle rotujícím hráčům soupeře. Objektivně řečeno, i bez tohoto faktoru byla na první pohled očividná větší pohyblivost a asi rychlost většiny soupisky Orionu. V první polovině jsme ještě sem tam celkem pravidelně navštěvovali soupeřovu polovinu s míčem u kopaček, nicméně nebezpečnost našeho útočného počínání k vidění popravdě moc nebyla. A když už jsme se do opravdové šance skutečně dostali, vůbec jsme nezakončili.
Po změně stran se obraz hry z naší strany změnil k horšímu, kdy jsme objektivně viditelně zaostávali se silami. V důsledku toho se rodilo více a více nepřesností a ztrát, a to i těch tzv. nevynucených. Soupeř využíval své fyzické převahy rychlým přechodem, po kterých násleodvalo opravdu nepočátaně zakončení, které by se daly nazvat vyloženými šancemi. Že se celých 40 minut hry od první branky skóre nepohnulo, bylo dílem skoro zázračných zákroků Honyho, ale kolikrát především skoro neuvěřitelnými selháními střelců v pozicích, kde se snad ani selhat nedalo. V poslední čtvrthodině hosté nakonec přidali ještě tři zásahy a došli si pro zaslouženou výhru.
Prohra bolela, tentokrát víc fyzicky než mentálně, narozdíl třeba od minulého kola. Soupeř byl celkově ve všem lepší, fyzicky, rychlostně, technicky a v neposlední řadě početně.
V příštím kole se vracíme k hracímu dnu ve čtvrtek, doma od 18 hodin, proti SC Xaverov.#10
3. SEZÓNA, 4. KOLO 1.UVL
úterý 06.10.2026, 18:00, Hanspaulka
ALTE BANDE - AGČV VOKRA 3:5 (3:2)
Sestava: 1 Hony – 8 Mojmír, 9 Roman, 13 Sváťa, 10 Honza, 16 Petr, 5 Čmolda, 19 Perglik.
Branky: 11.´ 1:0 10 Honza, 18.´ 1:1, 23.´ 2:1 10 Honza, 24.´ 2:2, 30.´ 3:2 6 Petr, 35.´ 3:3, 42.´ 3:4, 45.´ 3:5
Po dvoutýdenní pauze se scházíme v areálu Hanspaulky s velkým H v osmi, sice bez zraněného Libora, ale zato prvně s perglikem. Skoro úplná soupiska k zápasu nás asi mohla celkem snadno svádět k optimismu, kor proti aktuálně poslednímu celku tabulky, který se krčil na chvostu s jedním bodem. Asi nic nemohlo být pravdě dál.
S AGČV se potkáváme potřetí a potřetí na jeho domácím hřišti na Hanspaulce. To je poměrně důležitý aspekt, protože toto hřiště nejen že opticky vypadá jako velmi malé, ono menší proti Hrabákové (a nejspíš nejen) je. Metr v délce asi nehraje tak významnou roli, jako chybějící tři metry v šířce. O podobných rozdílnostech hry by své mohli vyprávět hokejisti při přechodech z menších rozměrů hřiš´t NHL na ty větší evropské, kde se bavíme o rozdílu 2 až 4m šířky. Toho prostoru je Hanspaulce prostě objektivně míň. A asi nebude náhodou, že všechny tři zápasy, které jsme tu absolvovali, měly velmi, velmi podobný obraz hry.
Po kratším rozkoukání jsme šli v 11.minutě do vedení, když Honza poprvé uklidil míč za háčky - 1:0. Hru jsme měli celkem pod kontrolou a zdálo se, že dnes bychom si mohli celkem v poklidu dojít pro výhru. To bychom ale nesměli nechat soupeře nadechnout laciným srovnáním po rohu, kdy jsme proignorovali úplně volného hráče uprostřed vápna - 1:1. Za pět minut jsme si vzali ale vedení zpět, po dalším cizelérském úklidu míče naší desítkou po zemi za tyč - 2:1. Následně jsme ale pomalu začali vypadávat z role, propadat směrem dozadu. Jedno takové propadnutí vzniklo z našeho založení útoku od vlastní branky, z kterého obratem vzniklo přečíslení dva na jednoho a bylo zase srovnáno - 2:2. Bohatou čtvrthodinu na branky jsme zakončili my, když kombinaci Honzy s Petrem korunovala střela do tyče, odkud míč trefil hlavu gólmana a nasměroval se do sítě - 3:2.
O pauze jsme snažili uklidnit, abychom nenaskakovali na zde tradiční jakousi hektičnost hry, ale opět, tak jako v minulých zápasech, trochu marně. Naše počínání bylo trochu statické, netrpělivé a nepřesné směrem dopředu, a trochu ledabylé směrem dozadu. V součtu s permanetním kňouráním soupeřových hráčů po prakticky každém souboji o míč jsme se pomalu ale jistě začali rozleptávat ve vlastní bezradnosti. Když navíc přesně v polovině druhé půle žlutí odskočili třemi brankami v řadě už na rozdíl dvou zásahů, což byl pro ně (přirozený a celkem logický) signál k vytvoření vozové hradby kolem svého vápna, náš zmar dosáhl svého vrcholu. Naše střely byly většinou zblokovány ještě na půl cesty ke svému cíli, kombinace se ztrácely ve změti všude překážejících nohou a do toho všeho jsme se vysilovali hašením brejků po soupeřových osvobuzujících odkopech. Smrákání směrem k šedesáté minutě bylo stále zjevnější nejen v naší hře, ale i ve skomírajícím osvětlení hřiště, kde štyři z osmi světel zůstaly mimo provoz.
Zápas nám nevyšel, herně ani výsledkově. Stručně bychom asi pojmenovali tři hlavní parametry vedoucí k naší porážce. Menší rozměry hřiště, únavně kňourající soupeř, ale hlavně naše vlastní nekvalita. Menší rozměry hrací plochy vyžadují pokud možno co nejméně nevynucených chyb a těch jsme měli opravdu víc než dost. Vyšší rychlost přechodu do útoku už jako možný lék na toto specifické hřiště zaznělo vícekrát, nejen dnes. V první půli se nám sem tam nějaký povedl, ve druhé už jsme chodili více méně do plných, a to i paradoxně ještě při našem vedení. Postupný útok do plných se nám mj.nedařil i proto, že nahoře jsme neměli pohyb a do stojících hráčů se naše přihrávky stávaly poměrně snadným soustem soupeřových odkopávačů.
Příští týden hrajeme opět v úterý, ale tentokrát doma na Hrabákové, s Ultra Orion-Naděje.
#10
3. SEZÓNA, 3. KOLO 1.UVL
čtvrtek 24.09.2026 18:00, Hrabákova
ALTE BANDE - KLOKAN CLUB 5:10 (1:6)
Sestava: 1 Hony – 8 Mojmír, 9 Roman, 13 Sváťa, 10 Honza, 11 Libor, 6 Petr.
Třetí kolo proti dvacetinásobným mistrům z Klokanu bývá zatěžkávací zkouškou z nejtěžších, a to i pro soupisku v plném počtu. Už dopředu bylo ale jasné, že v plném počtu nebudeme. K dopředu ohlášené absenci Perglika se přidal dovolenkující Čmolda a pár hodin před výkopem se s kyčlí roznemohl i kapitán. Obratem se svolala klubová videokonference, z které nakonec rezultoval závěr zápas odehrát, byť v okleštěné sestavě. O rizicích takového počínání bylo už řečeno i popsáno mnoho, tím spíš s takto těžkým soupeřem.
3. SEZÓNA, 2. KOLO 1.UVL
čtvrtek 17.09.2026, 18:00, Hrabákova
ALTE BANDE - SANTA DOMINICA 4:3 (2:1)
Sestava: 1 Hony – 8 Mojmír, 9 Roman, 13 Sváťa, 5 Čmolda, 10 Honza, 11 Libor.
Branky: 7.´ 1:0 9 Roman, 12.´ 1:1, 19.´ 2:1 10 Honza, 35.´ 3:1 9 Roman, 39.´ 3:2, 54.´ 3:3, 59.´ 4:3 10 Honza
Ve druhém kole nás čekal opět těžký soupeř. Dominica se pravidelně umísťuje kolem bronzové příčky. My ale víme, že pokud jsme zdraví a v plné sestavě, můžeme hrát s kýmkoliv.
Ráno se však ve whatsappové skupině Alte Bande objevila špatná zpráva. Péťa Voplatek se omluvil, protože je nemocný, a pozdravil nás z postele. To, že je Petr naprosto zásadní pro naši hru, nemusíme opakovat. Naštěstí tentokrát mohl Sváťa, takže jsme měli alespoň jednoho na střídání. Bylo nás tedy sedm, zatímco soupeř měl na lavičce dva hráče.
První minuty přinesly klasické seznamování a oťukávání. První zásadní změnu skóre přinesl aut, který házel Mojmír (a pro Sváťu zdůrazňuji, že byl hozen naprosto precizně). Roman si míč ztlumil o prsa a následně pravou nohou poslal přesně k tyči. Alte Bande vedlo 1:0. Vedení nám však vydrželo pouze pět minut. Soupeř vyrovnal po poněkud zvláštní střele, propasírované mezi nohama Honyho. Zápas byl jinak vyrovnaný a Dominica hrála relativně nepříjemně a tvrdě. Nám samozřejmě chyběl základní motor týmu, ale všichni se ho snažili společně nahradit. Kolem dvacáté minuty došlo ke kuriózní situaci. Soupeř poslal patičkou malou domů a brankář míč chytil. Rozhodčí správně zapískal nepřímý kop, přestože se jeden ze starých harcovníků soupeře urputně dohadoval, že přihrávka patičkou se jako malá domů nepočítá. Počítala se a hlavně se počítal následný gól. Po Mojmírově přistrčení podrážkou zakončil Honza nekompromisně k zadní tyči. Do poločasu jsme tak šli s vedením 2:1.
Pět minut po přestávce prudce rozehrál Honza roh před branku, kde čekal připravený Roman a nekompromisně zavěsil. Za stavu 3:1 už vypadalo reálně, že bychom mohli pomýšlet na vítězství. Zápas ale zdaleka nekončil a Dominika nám nehodlala dva body odevzdat bez boje. Vedení o dvě branky nám opět nevydrželo dlouho. Po centru před naši branku sice Sváťa křičel "gólman", míč ale nakonec nikdo nezachytil a soupeř ho poněkud podivným způsobem propašoval do sítě. Do konce přitom zbývalo ještě dvacet minut. Z naší strany to bylo pořád více bojovné než fotbalové. Šance přicházely na obou stranách a pak jsme předvedli hodně netaktický moment – těžko říct, kdo všechno za něj mohl. Sváťa rozehrával roh a tři naši hráči (zbytečně moc) číhali před brankou. Soupeř však míč zachytil a vyrazil do rychlého protiútoku dva na jednoho. Když už se zdálo, že útočníkovi míč uteče do zámezí, dokázal ho ještě těsně před brankovou čárou poslat do naší sítě. Bylo vyrovnáno 3:3. Hned z našeho rozehrání vyslal Sváťa pumelici, které chyběly snad dva centimetry, aby skončila ve vinglu nic netušícího gólmana. Ale bohužel od tyče tam nezapadla. Ten den však při nás stálo nakonec i štěstí. Remízový zápas jsme minutu před koncem rozhodli, když se s míčem vydal dopředu Honza. Soupeři stále čekali přihrávku nebo kličku, Honza nakonec míč prakticky dovezl do branky.
Vedení 4:3 jsme už poslední minutu udrželi a mohli jsme se radovat z vítězství. Dva zápasy, čtyři body – to je slušný začátek. Hráče zápasu sice vyhlašovat nemusíme, byla to především týmově ubojovaná výhra, ale Honza a Roman mají po dvou gólech, slušná práce.
#8

3. SEZÓNA, 1.KOLO 1.UVL
čtvrtek 10.09.2026, 18:00, Hrabákova
ALTE BANDE - PRAŽAČKA 5:2 (1:2)
Sestava: 1 Hony - 8 Mojmír, 9 Roman, 6 Petr, 5 Čmolda, 10 Honza, 11 Libor
Branky: 18.´´ 0:1, 20.´´ 0:2, 26.´´ 1:2 8 Mojmír, 35.´ 2:2 5 Čmolda, 43.´´ 3:2 9 Roman, 53.´ 4:2 10 Honza, 56.´ ´´5:2 8 Mojmír
Sezonu jsme zahájili vítězstvím 5:2 nad Pražačkou
Letošní podzimní sezonu jsme začali zostra. Soupeřem nám byla Pražačka, která na podzim loňského roku skončila těsně druhá, když měla stejně bodů jako Klokan. Na jaře pak obsadila třetí místo. Jestli lze tým Pražačky něčím charakterizovat, pak je to především urputná obrana a velmi dobrý gólman. O kvalitě jejich defenzivy svědčí až neuvěřitelná statistika: loni na podzim inkasovali za celou sezonu pouze pět branek a na jaře sedm. Fakt, že jsme jim včera sami nastříleli pět gólů, je tak pro ně možná téměř historickým okamžikem.Ale vezměme to postupně. My jsme měli k dispozici pouze jednoho hráče na střídání, zatímco Pražačka si mohla dovolit luxus dvou náhradníků.
Začátek zápasu, přibližně první čtvrthodina, byl z obou stran opatrný a urputný. Bylo znát, že se jedná o první utkání sezony a že si spoluhráči na sebe ještě musejí trochu zvykat.Pražačka byla tradičně více zatažená, zatímco my jsme byli aktivnější. Velké šance ale zpočátku nepřicházely. Po čtvrthodině nás probraly dva smolné okamžiky, při kterých se jeden z hráčů soupeře dvakrát dostal k zakončení. Nejprve Péťa trochu podcenil balon, který propadl právě k tomuto hráči. Podruhé se útočník dostal téměř sám před Honyho. Čekali jsme ránu, kterou by možná Hony dokázal zastavit, jenže po podivném ukopnutí míč nakonec zapadl do sítě. Po dvaceti minutách jsme tak prohrávali 0:2. A přesně takový vývoj zápasu proti bránící Pražačce opravdu nechcete. Rozhodně jsme to ale nezabalili. Věděli jsme, že se zápasem stále můžeme něco udělat, a začali jsme postupně zvyšovat aktivitu. Asi pět minut před koncem prvního poločasu se projevil klasický Sup. Přetlačil dva obránce, obešel brankáře a ještě dokázal propíchnout míč na levou stranu, kde se objevil Mojmír. Ten už neměl problém trefit prázdnou branku. Jako střelec gólu je sice v zápisu uveden Mikuláš, ale klidně můžeme devadesát procent zásluh připsat Romanovi. Samozřejmě platí, že i Mojmír musel být ve správnou chvíli na správném místě. Kontaktní branka nám výrazně pomohla. Zvýšili jsme obrátky a těsně před poločasem vytvořil Péťa krásnou příležitost pro Honzu. Náš hvězdný kanonýr však tentokrát trefil nejprve brankáře a odražený míč následně poslal vedle. Do kabin jsme tak odcházeli za stavu 1:2.
O poločase nás především Péťa povzbuzoval, abychom se nebáli hrát. Myslím, že jsme si jeho slova ve druhé půli opravdu vzali k srdci. Ve 35. minutě jsem s otevřenou pusou sledoval výlet našich dvou stoperů. Líba a Čmolda si při cestě k soupeřově brance několikrát vyměnili balon a Čmolda následně s naprostým přehledem vyrovnal na 2:2. To už byla opravdu pohledná akce. Pražačka podle mě začala být nervózní. Ještě více znervózněla asi o pět minut později, kdy Péťa našel před brankou Supa a ten míč zavěsil do sítě. Rázem jsme vedli 3:2. Pražačce dál nechyběla snaha se zápasem něco udělat. Její nejlepší hráč Syrovátka však tentokrát nebyl tak nebezpečný, jak jsme u něj zvyklí. Možná to bylo i tím, že jsme si dávali velký pozor především na jeho levou nohu. Zejména Líba. O tom, že se až do konce zápasu nebudeme muset strachovat o vítězství, rozhodl Honza. Tentokrát svou šanci proměnil a brankáři nasadil jesle. Vedli jsme 4:2. Poslední opravdu pěknou akci jsme předvedli v závěru. Čmolda našel na levé straně Romana, který si poradil s obráncem a přihrál Mojmírovi. Ten placírkou s klidem překonal soupeřova gólmana a uzavřel skóre na konečných 5:2.
Vyhrál celý tým, přesto stojí za to vyzdvihnout i některé individuální výkony. AB 6 Petr je rozhodující veličinou našich úspěchů a platilo to i tentokrát. Zmínit chci také AB9 Romana alias Supa, kterému se zápas opravdu povedl. Pochvalu ale samozřejmě zaslouží úplně všichni. Pět dva je podle mě na úvod sezony velmi pěkný výsledek. Radost jsme měli opravdu velkou a hráči Pražačky odcházeli ze hřiště poněkud opaření. Na pět inkasovaných branek totiž rozhodně nejsou zvyklí.
#AB8

